Vesmír

Co je největším objektem sluneční soustavy?

Astromové z observatoře na Havaji oznámili, že největším gigantem sluneční soustavy již není Slunce, nýbrž kometa Holmes. Její průměr nyní činí 1,4 milionu kilometrů, kdežto průměr Slunce se pohybuje okolo 1,39 milionu kilometrů. Kometa Holmes dlouhou dobu nebyla ničím výjimečná. 24. října tohoto roku se však náhle rozjasnila a začala přibírat na objemu. Jádro komety totiž začalo ve velkém množství uvolňovat plyn a prach a atmosféra komety nebo-li koma tím odstartovala své rozšiřování. Ovšem, co k tomuto jevu vedlo, to je pro vědce zatím záhadou. Jisté je podle astronomů prý jen to, že kometě se její růst zřejmě zalíbil a hodlá v něm ještě pár měsíců pokračovat. Pevné jádro komety se však bude pomalu vytrácet.

Kometa Holmes

Několik komet z naší sluneční soustavy:

Kometa Halley

Asi nejznámější kometa naší sluneční soustavy. V průměru měří 10 kilometrů, proti svým sestřičkám je tedy poněkud přerostlá. Halleyova kometa je jediná, která je viditelná pouhým okem. Objevuje se ve velmi krátkých časových intervalech, jednou za 75 až 76 let. V minulosti bývala vnímána jako předzvěst tragických událostí. První její historicky prokazatelné pozorování pochází z Číny z roku 240 př. n. l. Zmiňuje se o ní i Talmud: „Každých 70 let se objevuje hvězda, kvůli níž lodě na moři bloudí.“

Kometa Hale-Bopp

Kometa objevená v roce 1995 není žádným drobečkem. Její jádro má v průměru čtyřicet kilometrů, což z ní dělá obra mezi kometami. Náraz s takovou kometou by Zemi dokázal vychýlit nejen z vlastní osy, ale i z oběžné dráhy. Ve chvíli, kdy byla pozemskými observatořemi spatřena, nacházela se ve vzdálenosti téměř jedné miliardy kilometrů od nás, byla tedy ještě daleko za Jupiterem. Přesto kolem ní už v té chvíli začala vznikat řídká atmosféra (koma), jejíž drtivou část tvořil oxid uhelnatý. Kometa později sehrála nádherné nebeské divadlo, když se za ní vytvořily dva ohony – prašný, který měl žlutou barvu a plynný, který svítil modře. Astronomové očekávají, že kometa Hale Bopp bude viditelná velkými teleskopy až do roku 2020. Pozemšťané ji pak znovu spatří v roce 4380.

Kometa Kohoutek

Koncem února roku 1973 objevuje český astronom Luboš Kohoutek kometu, která záhy získává jeho jméno. Toto kosmické těleso je příkladem, že zahrávat si s Jupiterem se kometám nevyplácí. Zpětný výpočet dráhy této komety odhalil, že před svým objevem prolétla ve vzdálenosti pouhých 21, 2 milionů kilometrů od Jupiteru, který svojí gravitační přitažlivostí významně změnil dráhu komety. Zkrátil dobu oběhu z původních 8,5 roku na 6,2 roku. Kometa pak byla pozorována ještě v letech 1981 a 1987, ale v roce 1994 ji už astronomové vyhlíželi marně.

Kometa Tempel 1

Tato kometa se proslavila v roce 1999, kdy byla vybrána za cíl americké kometární sondy Deep Impact. Ta 4. července vypustila projektil, který měl za úkol narazit do komety. To se i stalo a střela způsobila explozi, která vyvrhla do okolního prostoru značné množství látky z nitra komety. Díky tomu astronomové značně rozšířili své vědomosti o kometách.

Kometa Hyakutake

Jak název napovídá, objevitelem této komety je japonský astronom Jodži Hyakutake. Při posledním průletu kolem Země se 25. března 1995 přiblížila k Zemi na 15 milionů kilometrů. Velké planety sluneční soustavy velmi významně ovlivnily její periodu, takže místo původních 15 000 let se k Zemi vrátí až za 72 000 let. U této komety astronomové zjistili, že vyzařuje určité množství rentgenových paprsků, což bylo o rok později pozorováno i u komety Hale-Bopp.

Testování kvantové gravitace

Standardní model kvantové fyziky je nejlépe otestovanou vědní teorií současnosti. Další teorie, které se jej snaží sjednotit s Einsteinovou obecnou relativitou zatím nebylo jak testovat. Vědci ale přišli na to, že je otestovat lze při explozi masivní hvězdy.

Souboj smyčkové teorie gravitace, superstrun a dalších

Na finální teorii kvantové gravitace existuje několik kandidátů. Jsou to především M-teorie jejiž součástí je teorie superstrun, smyčková teorie gravitace, teorie supergravitace a další. Teorie jsou to komplexní, problém je s jejich testováním. Od začátku jsou vymýšleny se záměrem, aby v dosažitelných podmínkách dávaly stejné výsledky jako obecná relativita a extrémních podmínek, kde se předpovědi liší, nejsme schopni dosáhnout. Přesto se pomalu snažíme překročit stín Einsteina a dokázat, že jeho dnes téměř sto let stará teorie, nedává vždy správné předpovědi. Zkoušíme to různými způsoby. Zatím pouze tak, že v dostupných "gravitačních podmínkách" extrémně zvyšujeme přesnost měření. Nyní vědci chtějí otestovat smyčkovou teorii gravitace na vzdálenost mnoha tisíc světelných let. Jak?

Explodující a kolabující hvězda testuje teorii

Teoretici na základě smyčkové teorie gravitace předpověděli, že krátce před explozí velmi masivní hvězdy (více než 4 krát těžší než Slunce), jejíž kolabující jádro vytvoří černou díru, dojde ke krátkému zastínění hvězdy, které Einsteinova teorie nepředpokládá. Vědci doufají, že program na sledování vysokoenergetických částic EUSO Evropské kosmické agentury by po roce 2010 jejich výpočty potvrdil. Každopádně na teorii kvantovou teorii gravitace případně teorii všeho si ještě dlouho počkáme.

1 2

34